Knihovnická

Jarek Nohavica

1:Vypadám vDážně srandovn[(Cmaj7)]ě,
pět let už dD7ělám v knihovně,
a je to vGážně velký šGmok,
řadit furt stDejný katalH7og,
vědět, že zEma pět-deset lAet
dostanu třDídu T-H79
a vůbec nEmic se nezměnAí,
ani ty knDížky k pF#můjčenH7í.
R:Už jsem si zvEmyk', už jsem si zvAyk',
jsem knihovnDík, jsem knGmihovnDík.
2:Ve studovně a čítárně
jak v poloprázdné kavárně
jsem číšník bez peněženky,
nabízím cizí myšlenky,
studentky jsou neodbytné,
nedají žádné spropitné,
mávají na mě culíky,
mé čárky do statistiky.
3:A lidé tak, jak přichází,
mívají různé dotazy:
kdo je to ten a kým byl ten,
co je to fénix a co fén,
ve slovnících od A do Z
seřazený mám tenhle svět,
zde máte papír, račte psát,
mí malí polykači dat.
4:Unavený a ospalý,
jak se tak toulám regály,
zpaměti znám už MDT,
dobrý den, co si přejete,
ona chce něco o lásce,
má fotku Korna v průkazce,
je krásná jako Artemis
a já jsem v koncích se svým pis.
5:Vypadám vážně srandovně,
pět let jsem dělal v knihovně
a celých dlouhých pět let
marně jsem hledal odpověď
a pátral po kartotékách,
ta čtenářka už nečeká,
venku se s jiným objímá,
a mě ten problém zajímá.
R:Jak velí zvyk, jak velí zvyk,
jsem přece správný knihovník.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:54:58.736+00:00
Výsledky hledání: